Tučňáci patří bezesporu mezi nejpopulárnější ptáky. Jejich
vzpřímené, černobíle zbarvené, nemotorně se pohybující
postavičky, bývají námětem spousty vtipů, filmů i knih, ve
kterých vystupují většinou jako karikatury lidí. Objevují se
zde často ve společnosti ledních medvědů a Eskymáků, což je
jistě zábavné, ale ze zoologického hlediska nemožné. Tato
ojedinělá ptačí skupina obývá výhradně jižní polokouli,
tudíž ledního medvěda může tučňák potkat jedině v ZOO.
Eskymáky v ZOO nemají. V českém jazyce lze snadno zaměnit
tučňáka a tuňáka, takže pozor - tuňák je velká mořská
ryba (mimochodem velmi chutná ), patřící do příbuzenstva
makrel. Jméno tučňák odvozené nepochybně od tuku, kterého
mají tučňáci spoustu, nahradilo ve většině jazyků používané
slovo penguin (anglicky) nebo pinguin (španělsky a německy).
Vzniklo pravděpodobně z latinského pinguis, což
znamená tuk.
Ze zoologického
hlediska představují tučňáci naprosto ojedinělý řád mořských
ptáků Sphenisciformes, dokonale přizpůsobený k životu
ve vodním prostředí. Tučňáci jsou nejrychlejší plavci a
nejdokonalejší potápěči, zaplatili však za tuto výhodu určitou
daň tím,že ztratili schopnost létat. Jejich proudnicové tělo
je dokonale přizpůsobeno pohybu pod hladinou. Vědci tvrdí, že
tučňák neplave, ale pod vodou létá. Koeficient odporu jejich těla
činí 0,03, což je desetkrát méně, než dosahují moderní
ponorky. Plave rychlostí 30 km/h, tedy více než čtyřikrát
rychleji než olympijští rekordmani. Dokáže z vody vyskočit až
na 2 metry vysoký břeh. Energetická spotřeba je přitom poměrně
nízká - na ulovený kilogram krilu uplave tučňák 100km. Na sněhu
a ledu dokáže tučňák vyvinout v krajní situaci rychlost až
60km/h. Dosáhne toho klouzáním po břiše, za mohutného odrážením
se jeho silnými křídly.
Známe 18
druhů, ti nejmenší jsou vysocí jen 40 cm a ti nejstatnější
kolem 120 cm. Dožívají se průměrně dvaceti roků. Na břeh se
vydávají jen při rozmnožování. Některé druhy žijí v párech
po celý život, jiné jen během hnízdění. Hnízdní kolonie některých
druhů čítají statisíce jedinců, a přesto každý z nich
nalezne toho druhého z páru, či své mládě. Každé mládě má
svůj specifický hlas a pomocí něj je pak rodiče rozlišují.
Nemají mnoho nepřátel. Na souši a ledu prakticky nikoho, ve vodě
pak některé druhy tuleňů a kosatky. Na mláďatech se přiživují
velcí mořští ptáci. Mají rafinované zbarvení: tmavá svrchní
část těla je při pohledu shora činní nepostřehnutelnými a právě
tak jako světlé břicho v opačném směru. Opeření jim skýtá
dokonalou tepelnou ochranu. Na jednom cm2 pokožky vyrůstá až 12
peříček, dlouhých asi 3 cm a naskládaných na sebe tak hustě,
že jsou jedinečnou tepelnou izolací. Proto se jim při sněhových
bouřích na hlavě a na zádech tvoří netající sněhový
pokryv, který je chrání. Peří si pravidelně promašťují, aby
jím neprotékala voda. Ve slané vodě s teplotou pod bodem mrazu
je chrání i tlustá vrstva podkožního tuku. Potíže mohou
nastat, když pták zhltá velké množství studené potravy o
teplotě blízké nule. Ta může silně prochladit žaludek a snížit
celkovou tělesnou teplotu. Pro vědce je zatím záhadou, proč za
těchto podmínek neuhynou. Žaludek tučňáků je rozměrný a
odborníci s úsměvem prohlašují, že to není zvíře, ale trávicí
soustava s nohama dole a hlavou nahoře.
Jejich
původní vlastí byly zřejmě subantarktické ostrovy, odkud
obydlili nejen Antarktidu, ale částečně i jižní Afriku, západní
pobřeží Jižní Ameriky a tučňák galapážský dokonce Galapágy,
které leží těsně pod rovníkem.
něco
víc o tučňácích...
|
