|
něco
víc o tučňácích...
v
současné době je známo 6 rodů tučňáků,
které se dále dělí do 17 druhů
| Rod Aptenodytes
Oba druhy tohoto rodu patří
k největším a nejkrásněji zbarveným tučňákům.
Jejich záda jsoumodravě šedá,
na krku mají zlatožluté skvrny,
prsa jsou žlutavá nebo bílá
a na zobáku mají purpurové
nebo fialové skvrny.
| Tučňák císařský
(Aptenodytes
forsteri Gray
1844)
Největší
druh tučňáka,váží
až 46kg a délka těla
přesahuje 1m. Žije na pobřeží
Antarktidy a na ostrůvcích
v její blízkosti.
Známe kolem 20 kolonií
těchto tučňáků s počtem
od 200 do 50 000 párů
(Coulmanův ostrov). Současný
stav se odhaduje na 240 000
hnízdících
ptáků. Tučňáci
císařští patří
k ptákům přizpůsobeným
k nejtvrdším životním
podmínkám na naší
planetě. V době hnízdění
musí odolávat
teplotám až -40°C.
|
|
| |
|
| Tučňák patagónský
(Aptenodytes
patagonica Miller
1778)
Je
menší než předcházející
druh - hmotnost do 21kg, délka
těla do 95cm. Žije většinou
ve velkých, až několikatisícových
koloniích na subantarktických
ostrovech Marion, Crozetových,
Karguelenových, Macquariově,
Heardově, a na ostrovech Falklandských.
|

|
|
|
|
| Rod
Megadyptes
zahrnuje
pouze jediný druh - tučňáka
žlutookého
|
| Tučňák žlutooký (Megadyptes
antipodes Hombr.
et Jacq. 1841)
Hmotnost
5 - 8,7kg, délka těla 66cm.
Je zabarven převážně
šedobíle, má nápadnou
čepičku za žlutých per
a žluté oči podobné
očím kočky. Hnízdí
na jižní části
Nového Zélandu
a na ostrovech Stewartových,
Campbellových a Auklandských.
|

|
|
|
|
|
Rod Pygoscelis
je
zastoupen třemi druhy, jsou
to tučňáci poměrně dlouhým
kartáčovitým ocasem
|
|
Tučňák oslí
(Pygoscelis
papua Forst.
1781)
Největší
z tohoto rodu. Je šedobíle
zbarvený, má nápadný
oranžový zobák,
hmotnost 6,2 - 8,6kg a délku
těla 81cm. Je to hojný
tučňák, obývající
hlavně subantarktickou oblast,
ostrovy Jižní Georgie,
Falklandy, Crozetovy, Kerguelenovy,
Heardův ostrov, některé
kolonie zasahují i do
antarktické zóny.
|

|
|
|
|
|
Tučňák uzdičkový
(Pygoscelis
antarctica Forst.
1781)
Černobílý
tučňák s nápadným
tmavým úzkým
proužkem přes bílou bradu
a tváře.Hmotnost 4,5
- 7,6kg, délka těla 68cm.
Žije na ostrovech kolem jižního
polárního kruhu,
hnízdí v koloniích.
|

|
|
|
|
|
Tučňák kroužkový
(Pygoscelis
adeliae Hombr.
et Jackq. 1841)
Černobíle
zabarvený tučňák
se vyznačuje zejména
bilým kroužkem kolem
oka. Váží 5 -
6,5kg, měří kolem 70cm.
Kromě tučňáka císařského
je to jediný druh, který
se dokonale přizpůsobil extrémnímu
chladnému prostředí
Antarktidy. Žije v tisícových
koloniích, jak přímo
na kontinentě, tak i na blízkých
ostrovech a jeho populace se
odhaduje na několik milionů
kusů. K chladnu je přizpůsoben
především hustším
a delším peřím,
kratšími končetinami
a zobákem pokrytým
z poloviny perním krytem.
|

|
|
|
|
|
Rod
Eudyptes
Představuje
středně veliké tučňáky,svrchu
tmavě šedé až černé,
s bílou spodinou, s očima
s hnědou nebo červenou duhovkou.
Nad očima jim vyrůstají
dlouhá ozdobná
zlatově žlutá pera.
|
|
Tučňák žlutorohý
(Eudyptes
chrysolophus Brandt
1837)
Má
chocholy nad očima oranžově
žluté,tváře i
bradu tmavé. Dosahuje
hmotnosti 4,2 - 7,5 kg a délky
těla 70 cm. Je to největší
druh z celého rodu. Žije
v koloniích na subantarktických
ostrovech - Jižní Georgia,
Heardův ostrov, Marion, Kerguelenovy
ostrovy, Falklandy.
|

|
|
|
|
|
Tučňák královský
(Eudyptes
schlegeli Finsch
1876)
Má
chocholy nad očima žluté,tváře
a bradu bílé
nebo světle šedé. Hmotnost
4,5 - 7,3 kg, délka
těla 62 cm. Hnízdí
jen na Macquariově ostrově.
|

|
|
|
|
|
Tučňák chocholatý
(Eudyptes
atratus Gray
1845)
Jeho
prodloužená pera směřují
svými konci nahoru a
vytvářejí vztyčené
chocholy. Má tmavé
tváře i bradu,
hnědou duhovku. Váží
3,6 - 5,4 kg, délka
těla 67 cm. Hnízdí
ve velikých koloniích
na ostrovech Bounty, Protinožců,
zatoulává se i na
Nový Zéland.
|

|
|
|
|
|
Tučňák skalní
(Eudyptes
crestatus Miller
1784)
Má
zlatavou chocholku, která
visí za očima dolů, duhovka
je sytě červená. Hmotnost 2,5
- 4,5 kg, délka
těla 55 cm. Tento druh
žije hojněna většině subantarktických
ostrovů, zasahuje až na ostrovy
kolem Nového Zélandu.
|

|
|
|
|
|
Tučňák novozélandský
(Eudyptes
pachyrhynchus Gray
1845)
Má
tváře tmavé, světle
skvrnité, žlutá
chocholka nad očimaodstupuje
již od kořene zobáku.
Hmotnost 3 - 3,6 kg, délka
těla 55 cm. Žije nočním
životem, hnízdí
v pralesích na pobřeží
jižního a jihozápadního
Nového Zélandu.
|

|
|
|
|
|
Tučňák snárský
(Eudyptes
robustus Gray
1845)
Má
tváře a bradu sytě černé,
jinak je podobný novozélandskému.
Hmotnost 3 - 5,2 kg, délka
těla 53 cm. Několik set
kusů tohoto druhu obývá
neobydlené Snaresovy
ostrovy jižně od Stewartova
ostrova patřícího
k Novému Zélandu.
|

|
|
|
|
|
Rod
Spheniscus
Zahrnuje
tučňáky tmavě šedé
až černé barvy na hlavě
a zádech, kteří
mají břicho bílé,
okolí oka, zobáku
a tváří nepokryté
peřím, přes tváře
bílý pruh, na
prsou příčné černé
pruhy. U tohoto rodu se vyvinuly
čtyři druhy.
|
|
Tučňák magellánský
(Spheniscus
magellanicus Forst.
1781)
Je
největším druhem tohoto
rodu. Hmotnost 3,5 - 4,8 kg,
délka těla 70 cm.
Od ostatních druhů se
jasně odlišuje dvěma příčnými
pruhy přes krk a prsa. Hnízdí
na pobřeží Chile, Patagonie,
Ohňové země a na ostrovech
Juana Fernandeze a Falklandech.
|

|
|
|
|
|
Tučňák Humboldtův
(Spheniscus
humboldti Meyer
1834)
Je
menší než předcházející
druh. Hmotnost 4,2 - 4,9 kg,
délka těla 65 cm.
Má jeden široký
černý pás přes
prsa, lysé, červeně zabarvené
okolí kořene zobáku.
Hnízdí na pobřeží
severního Chile, Peru
a na přilehlých ostrovech.
|

|
|
|
|
|
Tučňák galapážský
(Spheniscus
mendiculus Sund.
1871)
Nejmenší
z rodu Spheniscus. Hmotnost
2,2 - 2,7 kg, délka
těla 53 cm. Tváře
má na rozdíl od
předcházejících
druhů tmavé, jen úzký
bílý proužek směřuje
od oka k hrdlu. Hnízdí
v malých skupinách
na ostrovech Albemarle a Narborough
v Galapážském
souostroví. Je to ze
všech tučňáků nejseverněji
hnízdící
druh.
|

|
|
|
|
|
Tučňák brýlový
(Spheniscus
demersus L. 1758)
Má
nápadně široký
bílý pás
kolem oka, tváří
a hrdla a jediný úzký
černý pruh přes prsa. Hmotnost
2,9 - 3,1 kg, délka
těla 70 cm. Hnízdí
na ostrovech kolem jižního
a jihozápadního
pobřeží Jižní
Afriky. Tento druh je silně
ohrožen znečištěním moře,
hlavně olejem z velkých
tankovacích lodí,
které se stále
ve větším počtu plaví
kolem jižního cípu
Afriky.
|

|
|
|
|
|
Rod Eudyptula
je
zastoupený dvěma druhy,
představuje nejmenší
zástupce tučňáků,
liší se však od ostatních
též nápadně světlým,
modravě šedým zbarvením
hřbetní strany těla.
|
|
Tučňák nejmenší
(Eudyptula
minor
Forst. 1781)
Jeho hmotnost
dosahuje 1,1 - 1,6 kg,
délka těla 40 cm.
Žije v jižní a jihovýchodní
Austrálii, na Tasmánii,
na ostrovech v Bassově úžině
a na Novém Zélandě.
Australané mu říkají
fairy penguin, slovo fairy tu
znamená malou noční
nadpřirozenou bytost s magickými
silami, což má zřejmě
původ v nočním životě
tohoto malého tučňáka.
|

|
|
|
|
|
Tučňák bělopásý
(Eudyptula
albosignata
Finsch 1874)
Je
o něco větší než
předcházející
druh - hmotnost 1,5 - 2 kg,
délka těla 40 cm,
od kterého se odlišuje
bílým páskem
podél okraje ploutvovitých
křídel. Je poměrně málo
rozšířen, hnízdí
jedině na Banksově poloostrově
Jižního ostrova Nového
Zélandu a na ostrově
Motunau. Tento druh se vyvinul
zřejmě z předcházejícího
druhu, podle některých
autorů se oba druhy navzájem
kříží.
|

|
|
velikostní rozdíly mezi některými zástupci
tučňáků

A - tučňák císařský (115 cm)
B -
tučňák
patagonský (95 cm)
C -
tučňák
oslí (81 cm) D -
tučňák
magellánský(70 cm) E -
tučňák
galapážský (53 cm) F -
tučňák
nejmenší
(40cm) G -
tučňák
bělopásý (40cm)
zdrojem těchto informací
byla kniha Prof. dr. Zdeňka Veselovského, CSc. Tučňáci
z edice Zvířata celého světa, vydaná
v roce 1984
|